stenly a jeho stránky

Něco z HISTORIE

Vozy z propadliště (2)

V tomto materiálu pokračujeme v letmém představování nepříliš úspěšných vozů F1.

Forti
V roce 1995, kdy se italský tým Guida Fortiho odhodlal vyrazit do F1, měl už bohaté zkušenosti z F3 (čtyři italské tituly) i z F3000 (sedm výher). Konstruktér Giorgio Stirano v severoitalské Alessadrii postavil spolu se Sergiem Rinlandem z Argentiny, naprosto konvenční monopost FG01-95, přičemž v pozadí tohoto projektu byl brazilský pilot F3000 Pedro Diniz, který měl za zády bohatého otce a chtěl se dostat do F1.

V sezoně 1995, kdy byl monopost poháněn osmiválcem Ford ED a měl podélně uloženou převodovku Hewland, do něho usedalo brazilské duo Diniz a Moreno. Jenže Diniz na sebe stačil skutečně upozornit a pro následující sezonu byl angažován týmem Ligier. Stáji Forti tak vyschl finanční pramen a do sezony 1996, kdy se za jezdce nastěhovaly motory Ford Zytec, tedy byli alespoň angažováni italští piloti - Luca Badoer a Andrea Montermini. Ti po prvních čtyřech závodech dostali k dispozici i nový model George Rytona, nazvaný FG03, jenže ani to jim příliš nepomohlo. Chyběly totiž peníze. Na vývoj i provoz. A tak stáj Forti po 23 odjetých závodech v MS (a dalších šesti, do kterých se žádný z vozů nekvalifikoval), ze scény formule 1 definitivně zmizela...

Bilance vozů Forti v mistrovství světa F1:
23 závodů v letech 1995 a 1996, během nichž vozy Forti absolvovaly v MS 8112 km. Jejich nejlepší startovní pozicí bylo 19. místo Badoera v GP Brazílie 1996, nejlepší umístění pak sedmé místo Dinize v GP Austrálie 1995.

Connew
Monopost s tímto jménem a typovým označením PC1, se v šampionátu objevil v roce 1972. Byl dílem mladého Brita Petera Connewa, jenž pracoval v týmu, navrhujícím konstrukce závodních vozů Surtees. Ctižádostivý inženýr se rozhodl postavit vůz F1 také a spolu s třemi kamarády (věk tohoto spolku byl 23 let!) si najal garáž v Chadwell Heathu. Navzdory totálnímu nedostatku peněz pak postavili po 5000 hodinách práce monopost s motorem Ford Cosworth (byl to motor, který Rindt tři roky předtím použil ve svém Lotusu v GP USA). Jenže nemohli sehnat nikoho, kdo by se za volant posadil a jehož sponzor náklady spojené se stavbou vozu zaplatil. Nabídli vůz Tony Trimmerovi a Novozélanďanovi Howden Ganleyovi, ale nakonec do něho usedl Francouz Francoise Migault. Po testech vznikl v Chadwell Heathu i druhý podvozek (PC1-002) s několika modifikacemi, ale Migault se s ním do britské GP 1972 kvalifikovat nedokázal, protože mu prasklo zavěšení. Za měsíc už se mu to sice v rakouské GP podařilo, jenže porucha závěsu mu nedovolila závod dojet. Nepovedl se ani další start tohoto vozu (s motorem Chevrolet s ním pro poruchu pohonné jednotky vypadl Migault ze závodu F5000 v Brands Hatch) a při tréninku na další podnik této formule s ním z tratě vyletěl David Purley. Pilot který jako jediný v GP Nizozemí 1973 zastavil u vozu hořícího Williamsona a snažil se jej obrátit. A když na podzim téhož roku s vozem Connew z tratě při F5000 vyletěl i Trimmer, nebyl už monopost nikdy opraven...

Bilance vozu Connew v mistrovství světa F1:
V sezoně 1972 jediný závod, během něhož Francoise Migault ujel 130 km. Nejlepší startovní pozice 25. místo v GP Rakouska 1972.

Ferguson
Na konci šedesátých let přišel i ve formuli 1 do módy pohon všech kol a prototypy s pohonem obou náprav postavilo hned pět týmů. Všechny s ním ale měly kupodivu velké problémy. Navzdory tomu, že už na samém počátku tohoto desetiletí prostřednictvím monopostu F99, předvedl jak by měl takový pohon fungovat, výrobce traktorů Harry Ferguson. Jeho vůz v Coventry postavili Tony Rolt a Claude Hill a jejich konstrukce s trubkovým rámem a pětistupňovou převodovkou, používala jako pohonnou jednotku vpředu umístěny jedenapůllitrový motor Coventry Climax FPF (závodní debut ovšem vůz absolvoval s dvaapůllitrem). Tenhle netradiční modrý monopost, který se dá ještě stále vidět v akci (například v při Goodwood Festivalu), se sice zúčastnil pouze jediného závodu F1 a byl v něm diskvalifikován, ale jeho vystoupení stálo za to.

V britské GP 1961 totiž za jeho volantem odstartoval Jack Fairman, ale protože vůz trucoval a musel být z depa roztlačen, byl nakonec diskvalifikován. Když později ze závodu ve 44. kole odstoupil národní miláček Stirling Moss, posadil se do vozu on, zařadil se do závodu a divákům v dešti předvedl jakousi demonstrační jízdu. A po závodě se podle časů ukázalo, že kdyby s ním startoval, mohl směle vyhrát! Později jej ale Moss stejně k vítězství přivedl, i když pouze v nemistrovském podniku v Oulton Parku 1961, kde porazil kompletní tým Coopera (Brabham, McLaren), BRM (Brooks, March) i Lotusu (Gregory, Taylor).

Ještě po dalších dvou letech s tímto vozem vyhrál ve Švýcarsku závod do vrchu švédský pilot F1 Jo Bonnier a po dalších dvou letech s ním v britském vrchařském mistrovství zvítězil Peter Westbury, který se BRM 153 nedokázal v roce 1970 kvalifikovat do GP USA...

Bilance vozu Ferguson F99 v mistrovství světa F1:
Monopost startoval pouze v jediném závodě – britské GP 1961, ve které však byl poté, co s ním Jack Fairman ujel 270 a Stirling Moss 53 km, diskvalifikován. Nejlepší startovní pozice: 20. místo.
Žádné komentáře