stenly a jeho stránky

Něco z HISTORIE

Vozy z propadliště (10)

Prostřednictvím tohoto materiálu vás opět zveme na letmé a nepravidelné představování nepříliš úspěšných a dnes už pomalu zapomenutých konstrukcích vozů F1.

Amon
Chris Amon byl nejen mužem, který dokázal v historii F1 osedlal během svých 96 závodů vůbec největší počet různých konstrukcí (do závodů se pokoušel dostat se čtrnácti!), ale byl zároveň i jedním z největších smolařů: v sedmi závodech strávil v čele startovního pole 852 km, ale přesto žádný z nich nevyhrál!

Novozélanďan, pěstující dnes na farmě koně a domácí zvířata, se ale také pokusil nasadit do šampionátu vlastní monopost. V roce 1973 totiž od Gordona Fowella koupil návrh vozu a díky penězům Johna Daltona ho v Readingu dal postavit. Přičemž vůz s hliníkovou skořepinou, pětistupňovou převodovkou Hewland FG400, osmiválcovým motorem Cosworth a s rozvorem náprav 2540 mm - typově označený jako AF101 - byl zkompletován z dílů vyrobených Johnem Thompsonem. Monopost, připravený pro sezonu 1974 a obutý do pneumatik Firestone, měl čistě propracovanou aerodynamiku, na které pracoval Tom Boyce a která připomínala linie vozů Lotus a March, zavěšení kol vyrobené z titanu a také – jak bylo u Amona bohužel zvykem - kopec smůly. Ve Španělsku napoprvé vůz ujel do poruchy brzd jen 22 kol. Bylo to zklamání, jenže to nikdo netušil, že to byl jeho největší úspěch. Bleděmodrý vůz už se totiž do žádného dalšího závodu nikdy nedokázal kvalifikovat. Ať už ho řídil samotný Amon, nebo obrýlený Australan Larry Perkins. A tak Chris Amon raději sezonu dokončil ve voze BRM a v té následující odešel k Ensignu. A vůz s jeho jménem se dá dnes vidět pouze v muzeu na Nürburgringu...

Bilance vozu Amon v mistrovství světa F1:
vůz v sezoně 1974 startoval v jediném závodě (do dalších čtyřech se nekvalifikoval) a odjel v něm 75 km.

DAMS
Šance na další francouzský monopost F1 přišla v polovině devadesátých let, když se známý tým DAMS (Driot Arnoux Motor Sport) po 19 výhrách ve formuli 3000 pokusil vstoupit i na automobilový Olymp. Na konstrukci vozu začali v roce 1995 Francouzi spolupracovat s britskou firmou Reynard a premiérovou sezonou pro typ CD 01 měla být následující sezona. Šéfkonstruktérem monopostu se stal někdejší konstruktér Ligieru Claude Galopin, jemuž asistovali Robert Arnott a Barry Ward od Reynardu. Jako pohonná jednotka byl vybrán osmiválec Ford ED a převodovkou byl šestistupňový X-trac. Jezdecká jednička měla být vybrána z francouzské líhně (ve výběru byli Comas, Bouillon, Lagorce a Collard) a dvojkou někdo z trojice Lammers (Nizozemsko), Marques (Brazílie) a Andrews (Velká Británie). Pro první sezonu se předpokládal rozpočet 12 milionů franků, v dalších sedmkrát či osmkrát víc. A právě na této částce celý projekt ztroskotal: nenašel se totiž dostatečně movitý sponzor. Takže po této konstrukci nezůstalo nic víc, než kupa výkresů, dokumentace a vzpomínek. A také žlutomodrobílý nevyzkoušený vůz, v němž se předpokládaní piloti pouze fotografovali...

Bilance vozu DAMS v mistrovství světa F1:
tento vůz nikdy do žádného závodu nevyjel

Maki
Japonská firma Maki Engineering svůj monopost F1 představila před sezonou 1974 v Londýně. Byl o něj zájem, přestože šlo o pouze konvenční vůz, sestavený z převážně koupených dílů, který za asistence Masao Ona, v Tokiu připravil zakladatel této malé závodní stáje Kenji Mimura.

První varienata obutá do pneumatik Firestone nesla označení F-101, její pohonnou jednotkou byl osmiválec Cosworth a přirozeně disponovala klasickou převodovkou Hewland FG400. Za volant byl angažován zkušený Novozélanďan Howden Ganley, jenže při debutu v britské GP 1974 byl téměř 1,5 sekundy za posledním jezdcem, který se do závodu kvalifikoval. Pak se objevil v GP Německa, kde ovšem díky poruše zavěšení zažil těžkou nehodu, takže se opět nekvalifikoval. V sezoně 1975 měl jet GP Švédska a Belgie Australan Dave Walker, který v roce 1972 jezdil v týmu Lotus, jenže vůz přepracovaný na typ 101C, který teď měl rozvor náprav 2540 mm a používal pneumatiky Goodyear, nebyl vůbec připraven. Takže v jeho kokpitu se představil až Hiroshi Fushida (první Japonec, který se pokusil o start v F1) v britské GP. Jenže ani tenhle pilot, jemuž start platila hodinářská firma Citizen, se nedokázal v kvalifikaci prosadit. A do závodu přes ní ve Velkých cenách Německa, Rakouska a Itálie neprošel ani Tony Trimmer z Velké Británie. Ten se o rok později snažil kvalifikovat do GP Japonska i méně korpulentní typ Maki 102A, ale opět zbytečně: po osmi kolech byl ve Fuji jeho čas o 1,3 sekundy pomalejší, než měl nejpomalejší kvalifikant...

Bilance vozů Maki v mistrovství světa formule 1:
tyto vozy se během let 1974 až 1976 pokusily sedmkrát o kvalifikaci v některém ze závodů šampionátu, ale nikdy se to žádnému nepodařilo.
Žádné komentáře