stenly a jeho stránky

NOVĚ > aktuality

Tak trochu nerovné šrotovné

Dlouho se o něm mluvilo a teď ho tu konečně máme. šrotovné, které se oficiálně jmenuje "státní příspěvek při vyřazení autovraku", přichází do Česka, a to díky zákonu o podpoře hospodářského růstu a sociální stability, u něhož Poslanecká sněmovna přehlasovala dne 9. září 2009 veto prezidenta republiky. O tom, že radost ze šrotovného řadě lidí dlouho nevydrží, se můžeme přesvědčit na příběhu jednoho motoristy, který se rozhodl po řadě let koupit si nové auto.

Splněný rodinný sen

Celé si to ukážeme na příběhu Jirky. Jirka je pětatřicetiletý otec dvou dětí, pracuje jako truhlář v jedné malé truhlárně a vydělává zhruba 16 tisíc čistého. Spolu s manželkou, která je toho času na mateřské dovolené, se konečně rozhodli ke koupi nového rodinného auta. Jejich čtrnáct let stará felicie kombi, kterou koupili ojetou před zhruba osmi lety, už totiž zřetelně dosluhuje - jak by také ne, když počítadlo ujetých kilometrů ukazuje číslo 260 tisíc (a za pravdivost tohoto údaje by navíc ruku do ohně nedali, protože auto kdysi sloužilo jako firemní).

Protože je Jirka konzervativní, rozhodl se, že zůstane u škodovky. Nejvíc se mu líbil roomster, který v dané cenové kategorii považuje za ideál rodinného auta pro mladé, a tak si ho koncem srpna objednal. Sáhl po benzínovém motoru 1,4 16 V o výkonu 63 kW. Naftový motor nechtěl, jednak kvůli vyšší pořizovací ceně (na 1,9 TDi by finančně vůbec nedosáhl) a také proto, že zas až tolik kilometrů nenajezdí. Navíc se ani jemu, ani jeho manželce nelíbí té-dé-íčkovské chrochtání, plivání sazí ani koncepce motoru 1,4 TDi se třemi válci.

O tříválcové dvanáctistovce há-té-péčku ani neuvažoval, protože docela často jezdí delší trasy po dálnici a ze zkušenosti svých rodičů, kteří mají fabii HTP, moc dobře ví, že naložené auto s tímhle motorem na dálnici víc žere než jede. A taky ten vysavačový zvuk...

Jirka si prostě dobře spočítal, že moderní benzínová čtrnáctistovka je pro jejich rodinu co do pořizovacích a provozních nákladů ideální volbou. Jím vybrané auto pro něj je tou pravou souhrou volby rozumem a srdcem.

Šrotovné přichází!

Když jednou večer v televizních zprávách viděl, že poslanci přehlasovali prezidentovo veto a že šrotovné nakonec bude zavedeno i u nás, zaradoval se. Třicetitisícová dotace by mu určitě přišla vhod, zvlášť když jeho starou felicii stejně nečeká nic jiného než vrakoviště a rodinný rozpočet mají docela napnutý.

Hned ráno proto vyrazil za prodejcem, u kterého auto před pár dny závazně objednal, aby se dozvěděl víc o podmínkách, jak se ke šrotovnému dostat. Prodejce byl velice ochotný a hned se pustili do procházení internetu. Podmínky šrotovného našli na webových stránkách Poslanecké sněmovny. A v tu chvíli to přišlo.

Jirka nakonec odjel domů docela zklamaný. Poté, co v autosalonu prostudovali schválené podmínky pro šrotovné, zjistil, že jím objednaný roomster těmto podmínkám nevyhoví. A proč vlastně? Jednoduše proto, že laboratorní hodnota emisí CO2 je u daného motoru 162 g/km, zatímco v zákoně je stropní limit stanoven na 160 g/km. Tyhle 2 gramy, které se v reálném provozu rovnají nule a dají se snadno eliminovat stylem jízdy či jen pneumatikami s nízkým valivým odporem, tak mají v případě Jirky váhu třiceti tisíc korun, které nakonec od státu nedostane. Zákonodárce Jirkovi jinými slovy říká, že když nemá na koupi roomstru v turbodieselu, musel by jej koupit s motorem 1,2 HTP. Co naplat, že ve skutečném provozu by Jirka s tímto slabším motorem jezdil s o litr a půl vyšší spotřebou a reálně tak produkoval víc CO2 než s jím zvolenou čtrnáctistovkou.

Jirka vzkaz od poslanců pochopil tak, že byl-li (co se auta týče) chudákem doteď, musí zůstat u auta pro chudé i do budoucna. Dnes se tomu Jirka už jenom směje, i když trošku hořce. Roomstra s vysněnou čtrnáctistovkou si před pár dny vyzvednul v autosalonu a je z něj opravdu nadšený, stejně jako celá jeho rodina. Nikoho se o nic nemuseli prosit a za svoje těžce našetřené peníze si splnili svůj skromný motoristický sen. Přece jen ale Jirkovi trochu vrtá hlavou: "Není to šrotovné tak trochu nerovné?" (Jirka to ve skutečnosti říká o poznání jadrněji, ale to víte, my na Automixu jsme slušňáci!)

A co si myslíte Vy, čtenáři Automixu? 

Poznámka: Celý tento příběh je smyšlený. Jakákoliv podobnost se skutečností je čistě náhodná! Ojedinělá v�ak sotva.

Kdo má na šrotovné nárok ?

Žádost o šrotovné se bude uplatňovat u Státního fondu životního prostředí (SFŽP). O šrotovné může požádat člověk, který požádal o zaregistrování auta kategorie N1 s cenou včetně DPH nepřesahující 500 000 Kč, pokud současně (v době mezi 6 měsíci před nebo 6 měsíci po registraci nového auta) předá k sešrotování autovrak starší 10 let, jehož vlastníkem byl alespoň po dobu 2 roky. Nově kupované auto ale nesmí produkovat víc než 160 g/km CO2 a musí plnit nejméně emisní normu EURO 4. Šrotovné má v takovém případě činit 30 000 Kč. V případě elektromobilů, aut s hybridním pohonem nebo s pohonem na CNG dokonce 60 000 Kč.

Žádost o šrotovné bude přípustná jedině tehdy, podá-li ji osoba, která nemá příjmy z podnikání nebo jiné samostatně výdělečné činnosti a není plátcem DPH ani osobou povinnou k této dani.

Celé to ale má ještě jedno malé kouzlo. To, že uvedené osoby mají nárok požádat o šrotovné, ještě neznamená, že nějaké dostanou. Náležitosti žádosti o šrotovné a podrobnosti jeho poskytování totiž ještě musí stanovit vláda nařízením. A dokud toto nařízení nebude, jinak uzákoněné šrotovné tím zůstane nenaplněno.

Autor: JUDr. Jan Kněžínek
Žádné komentáře